Black Bat Records

Na konci října, přesně 31. tohoto roku vyjde moje nové EP Nocturnal Butterfly. Z tvůrčího pohledu to pro mě byl celkem zajímavý projekt. Je vlastně směsí čtyřech starých skladeb, které jsem za poslední rok dotvořila do finální podoby. Ačkoliv je každá z jiné doby, tak se k sobě tak nějak hodí. Všechny představují téma, které pro mě ustálo test času. Některá témata jsou smutná, ale to hlavní a titulní je to, co smutek zažene a vše vyléčí. A ačkoliv jsem text a melodii zpěvu Nocturnal Butterfly napsala před mnoha lety a Niklou mu už dávno vdechl život svojí hudbou, tak jeho obsah se začal naplňovat až před čtyřmi roky, když jsem potkala svoji múzu. 🙂 Někdy to tak mám. Napíšu text a naplní se o mnoho let později. 

Dnes chci ale psát o poslední skladbě EP – Shallow Grave. Tuto skladbu ve svém celém základu jsem napsala v září roku 1996. Čerstvě jsem se odstěhovala z domu a utekla tak daleko, jak to jenom šlo. Žila jsem tehdy v Londýně. Bylo to ještě před tím, než jsem začala studovat zvukařinu na Morley College. Tady je její text přeložený do češtiny: 

Mělký hrob

Tento hrob je pro mě příliš mělký
Tento hrob je pro mě příliš světlý  
a pěkný
Nesnáším příliš zářivé věci.

Polož mě do něj, je mi jedno, že je mělký
Nevadí mi, že jsou květiny nade mnou
žluté.
Je mi to jedno, pokud se ti to líbí.
Jenom jsem příliš zasmušilá a šedá,
ale je mi to jedno, jestli se ti to opravdu líbí. 

Tento hrob je pro mě příliš mělký
Tento hrob je pro mě příliš světlý  
a pěkný
Nesnáším příliš zářivé věci.

Líbilo by se mi být pohřbená v této hlíně
chci být zpopelněná a rozprášená
do mého mělkého hrobu
a studený stín  
mi pomůže
se obrátit v prach

Tento hrob je pro mě příliš mělký
Tento hrob je pro mě příliš světlý  
a pěkný
Nesnáším příliš zářivé věci.

Polož mě do něj, je mi jedno, že je mělký
Je mi jedno, jestli ho chceš sněhobílý
se žlutými kamínky
Je mi to jedno, jestli se ti to líbí
Nevadí mi, pokud chceš,
aby tu svítilo slunce
Opravdu mi to nevadí, pokud se ti to líbí.

Celý text je metaforou toho, jak se v životě člověk přizpůsobuje druhým a v procesu ztrácí sám sebe, svoji autenticitu. Mělký hrob představuje psychickou vraždu blízkou osobou, kde se člověk stává svolnou obětí. Je to psychický stav, kdy se člověk přizpůsobuje druhým, ať už proto, aby zapadl, nebo pro lásku. Někdy možná i jenom proto, že je k smrti unavený a chce klid. Ztrácí sám sebe a v procesu ať už touhy, nebo nutnosti vyhovět, se pomalu ale jistě jeho osobnost, ve studeném stínu všednosti a absenci přijetí, obrací v prach. Cítí ztrátu svobody, ztrátu vlastního hlasu, ztrátu sebe sama. O čem vlastně mluvit? Nevšímavost okolí k hlubokému vnitřnímu utrpení podpořená nepřijetím sebe sama, skrze útoky narcistické osobnosti “milované osoby” vytvořila vnitřní kulturu toho, že to, co člověk cítí, prožívá a vnímá nikoho nezajímá. Každé slovo sebeobrany prohlubuje útoky a tresty. Není úniku. Člověk žije ve zlaté klecy pouhých slov a slibů. V činech krutost psychické vraždy, ve slovech láska. Narcista přichystá dechberoucí pohádku a něhu, ale ve skutečnosti je to mělký hrob nekonečného cyklu násilí. Čím urputnější obrana oběti, tím horší teror a hlubší šrámy na duši. Člověk z toho marastu nevyleze bez totálně počmáraného podvědomí, které řídí v dalším životě všechno. 

Tři dekády jsem si neuvědomovala, že to byl mělký hrob pro spoustu věcí, včetně touhy po sdílení života s druhou osobou. Ale když přijde to kouzlo lásky, tak je třeba situaci přehodnotit a člověk se s hrůzou probouzí ze svojí rutiny všedního dne s uvědoměním, že je pohřben zaživa. Má tu sílu a vůli po životě plném tragédií a zklamání se z toho hrobu vyhrabat a začít nový život? Zažít přerod a vstoupit do nové etapy? To je kapitola, která se ještě píše. 🙂 

Odpověď na situaci mělkého hrobu není zničit sebe sama, ale odejít. Odejít, sbalit si kufry, zavřít dveře a vyléčit se. Jednoduchý akt úniku je první a ten nejjednodušší krok. Druhý krok představuje roky a někdy dekády léčení, znovunalézání pevné půdy pod nohama, pocitu bezpečí a odvahy. Někdy i odvahy otevřít dveře a jít ven. 

Lidé nedoceňují každodenní neviditelný boj oběti psychického násilí. Neví, kolik sil stojí jenom ráno vstát z postele, nebo se postarat o cokoliv. Psychické týrání má mnohem větší a dlouhodobější následky, než fyzické napadení. 

Skladba Shallow Grave představuje utrpení oběti a přerod osoby, která přežila násilí. EP Nocturnal Butterfly (Noční motýl) je světlo na konci tunelu. Člověk nikdy neví, co mu pomůže, co, nebo kdo mu dá sílu vstát, nechat utrpení v minulosti a vyléčit se. 

Takový můj střípek poznání. Osoba, která přežila násilí ať už psychické nebo fyzické, i když trpí postraumatickou stresovou dysfunkcí, není poškozená! Často slýchám, že osoba trpící PTSD má nepřiměřené reakce. Zvenčí to tak určitě vypadá, ale ona ta reakce je naprosto přiměřená subjektivnímu pocitu ohrožení. Nemá tudíž smysl přidávat do kotle dalším nepřijetím, kritkou, bolestí a spouštět tlačítka PTSD municí dalšího odmítnutí a manipulace. Ten, kdo přežil, se změnil a žádné množství připomínání toho, kdo byl, to nezmění. Leží zaživa pohřben v mělkém hrobě a teď je čas se z něj vyhrabat. Vstát z hrobu není klidná, meditační ani milující záležitost. Je to boj a ještě dlouho po tom, co se z něj člověk vyhrabe se s hrůzou budí z nočních můr se strachem, že v něm stále leží.